Bližší údaje:
Není stoprocentně jasné, kdy došlo k založení klášterní školy, z dochovaných pramenů se usuzuje, že byla zřízena nejdříve v roce 1306, kdy došlo k vybudování kláštera a benediktini měli povinnost pečovat také o vyučování. Vyučovalo se zde trivium (gramatika, rétorika a dialektika) a quadrivium (aritmetika, astronomie, hudba a geografie). Do této klášterní školy chodil Arnošt z Pardubic, syn kladského královského purkrabí a první pražský arcibiskup, který broumovské končiny nikdy nepřestal považovat za svůj domov a byl podle svého přání pohřben v kladském farním kostele. Protože jsou zprávy o škole kusé, můžeme si její historii rámcově pouze představovat. Jako jiné klášterní školy se i ta broumovská zaměřovala na náboženskou výchovu a byla určena především na výchovu budoucích členů řádu. Vyučovacím jazykem byla latina a učivo bylo diktováno nebo předříkáváno, žáci psali a pak se látku učili nazpaměť. Činnost školy byla zřejmě přerušena za husitských válek, přes nedostatek pramenů můžeme usuzovat, že její osudy byly spjaté s osudy města. V průběhu 15. a 16. století docházelo k nepokojům mezi katolíky a nekatolíky, které vyvrcholily počátkem 17. století. K obnovení školy došlo za opata Benna Falka (Jan Benno z Felkenburga), který v roce 1624 zřídil čtyřtřídní gymnázium, třetí nejstarší v Čechách. To bylo určeno k výchově budoucích členů řádu, katolických kněží a teologů. V čele gymnázia stál prefekt, který byl zodpovědný opatu. Třídy gymnázia byly otvírány postupně. Nejprve bylo zahájeno vyučování v první a druhé třídě, v roce 1625 byla otevřena třetí třída a v roce 1626 čtvrtá. V posledních dvou třídách se vyučovalo matematice, fyzice a přírodopisu. Hudebně se žáci vzdělávali při bohoslužbách. Druhým rektorem gymnázia byl Jan Placentius (přijal řádové jméno Maurus) a jeho žákem broumovský rodák Aemilián David Bittner, který po gymnáziu získal titul doktora filozofie, po té se vrátil učit do Broumova a napsal první známou kroniku kláštera, zvanou „Chronicon Braunense“. Mezi prvními žáky gymnázia nalezneme také Bohuslava Balbína, jezuitského kněze a českého spisovatele, který v Broumově studoval v roce 1631, a dále Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenberka, prvního královehradeckého biskupa a poté pražského arcibiskupa.
Od roku 1671/1672 se stalo broumovské gymnázium šestitřídním vyučovacím ústavem, přičemž jednotlivé třídy se nazývaly parva, principia, gramatika, syntax, poetika a rétorika. Vyučovalo se latinské mluvnici, základům řečnického a básnického umění, dějepisu, zeměpisu, hudbě a aritmetice, vše v latině. Na konci roku musel student umět nazpaměť celou probranou knihu, jinak nepostoupil do vyšší třídy. Součástí vyučování na gymnáziu byly i divadelní a hudební představení. Studentům byla dána možnost učit se hudbě a hře na nástroje, hlavně housle a flétnu. Herci byli vybíráni ze všech studentů, rozdělení úloh a režie byla záležitostí profesorů rétoriky. Původně byly hry předváděny veřejně na náměstí, později byl využíván divadelní sál. Opat Otmar Daniel Zinke se pokusil přeměnit gymnázium v lyceum (osmitřídní školu se zaměřením na filozofii a teologii). Pro malý počet studentů toho nedosáhl, ale v roce 1711 postavil v areálu kláštera novou budovu gymnázia. Mezi významné žáky gymnázia patřil Johann Baptista Lachenbauer, který se později stal brněnským biskupem. V roce 1779 bylo klášterní gymnázium převedeno na veřejné, kvůli reformám Marie Terezie a Josefa II. Hlavním vyučovacím jazykem zůstala latina, povinným vyučovacím předmětem se stala řečtina a učitelé museli učit pouze z doporučených knih. Za původně bezplatné studium se nyní začalo platit školné a absolventi měli mít možnost uplatnit se ve všech veřejných funkcích. Postupně byl na gymnáziu zaveden systém odborných učitelů, bylo zařazeno mezi pětitřídní gymnázia a z předmětů se vyučovalo náboženství, latina, řečtina, zeměpis, historie, matematice a přírodopisu. Zkoušelo se měsíčně, osvojení učiva se prověřovalo pololetními, semestrálními zkouškami. Studenti měli i letní prázdniny, ty ale trvaly od 15. září do 1. listopadu. V roce 1818 bylo gymnázium změněno na šestitřídní a v témže roce byl zaveden systém třídních učitelů. Po reformě školství v roce 1849 dosáhli broumovští benediktini zřízení vyššího gymnázia, osmitřídního s maturitou. S jedinou výjimkou v roce 1872 neumožnovaly školské zákony studium dívkám, na škole se početněji objevují až od roku 1910. K významným studentům do roku 1939 patřili. Maxmilián Otto von Ottenfeld, dvorní rada a ředitel rakouské pošty ve Vídni; Josef Regner, vlastenecký kněz a děkan v Náchodě; Josef Tichatschek, operní pěvec v Drážďanech; MUDr. Franz Opitz, známý rakouský chirurg; Emanuel Schöbel, biskup v Litoměřicích a pražský prelát; Josef Schroll, významný broumovský továrník; Johann Eppinger, profesor patologie ve Štýrském Hradci; Ludwig Scheuer, vrchní soudce pro Bosnu a Hercegovinu v Sarajevu; Alois Jirásek, známý český spisovatel (studoval 1863-1867); August Kral, rakouský diplomat; Franz Sandman, viceprezident zemského soudu v Praze; JUDr. Alois Rašín, český politik, ekonom a ministr financí; PhDr. Stanislav Brandejs, československý diplomat a historik Policka. Za války fungovalo gymnázium jako Státní vyšší škola a v roce 1945 bylo zřízeno československé státní reálné gymnázium, jehož sídlo bylo přemístěno do nových prostor. V současné době slouží budova gymnázia jako Centrum regionálního rozvoje Broumovska a najdeme v ní konferenční sál Kreslírnu, kavárnu, pokladnu pro prohlídkový okruh a kancelářské prostory, které slouží místním organizacím.
Provenienční mapa broumovského fondu